Dva roky práce a moje druhá hodina ranní

čtvrtek 13. listopadu 2014

V těchto dnech si připomínám malé výročí. Je to dva roky, kdy jsem v rukách poprvé držela svou zrcadlovku a započala cestu za vysněnými fotkami. Vždycky jsem obdivovala umění fotografů. Můj pradědeček byl vášnivý fotograf-amatér, po kterém zůstalo nejen vybavení do černé komory (které pravděpodobně nikdy nepoužiji), ale hlavně spousta fotografií z dětství. Nikdy nezapomenu, jak mě aranžoval u vánočního stromku a nutil mě jako by trhat skleněnou kouli. Vzhlížela jsem k němu. 

V dospělosti jsem se s portrétní fotografií setkala někdy před svatbou, kdy jsme hledali fotografa pro zachycení těch důležitých chvil. Pak přišlo dítě a s ním vznikla posedlost zachytit každý okamžik, který se už nebude opakovat. Kompakt už nestačil a zatoužila jsem po krásných, ostrých, snových fotkách. Na mateřské jsem ale dokončovala studium na vysoké škole, takže nezbývalo, než se učit fotit po nocích - druhá hodina ranní je magická. A pak samozřejmě strategií pokus-omyl v praxi. Jsem samouk a jsem pyšná na náš rodinný archiv (ano, v 90% je mi modelem naše úžasné a bezprostřední dítě) a pořád se podivuji nad tím, že mě to focení pořád tak strašně baví. Pár dní nefotím a už je mi ouzko. Všechno vidím skrz hledáček a říkám si, jak bych to zvěčnila. 

V mých očích jsem urazila dlouhou cestu, která ovšem nikde nekončí. Pořád je a bude co zdokonalovat, vždy tu budou bílá místa a výzvy. Ale je to nejlepší koníček na světě s úžasnou přidanou hodnotou ve formě uchování nejhodnotějších vzpomínek. Ale nejsou to jen cenné fotky. Já jsem za ty dva roky poznala spoustu skvělých a inspirujících lidí a za to jsem moc vděčná. A nikdy bych to nedokázala bez podpory rodiny a známých. 


Díky, že mě na té cestě sledujete, že mi fandíte a že jste mými objekty. 


LB

5 komentářů

  1. Krásně napsáno. Já jsem si cestu k fotkám našla podobným způsobem, jen jsem to nedotáhla tak daleko. Tak přeju hodně krásných fotek! Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Petro! No není všem dnům konec, fotky máte vážně pěkné! Ráda se kouknu na váš blog.

      Vymazat
  2. Presne jako u me a u vetsiny zenskych/fotografek. Jeste by to chtelo zverejnit foto ze zacatku a z dneska, aby bylo opravdu videt, jaky kus cesty jsi urazila! Bara Lambourne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když o tom píšeš... Je úžasný, jak se třeba v USA ty fotografky/maminky sdružují na FB a podporují se. Věc v našich končinách nevídaná... Jinak máš recht, já jsem chtěla zveřejnit jednu z prvních fotek, ale mám je někde ve starým pc... Ono je to i o technice, že...

      Vymazat
  3. Lucie, o Tvých úžasných fotkách jsem ti už psala vícekrát....máš oko a úžasný talent. Blog je jen další tresinka na dortu. Moc gratuluju, určitě budu sledovat a přeju hromadu fotek, na které budeš pyšná a ráda nám je všem ukážeš:-)

    OdpovědětVymazat